BEZOBRATLÍ

Zdá se až troufalé, že na tak velkou skupinu živočichů používáme jen jednu stránku webu. Dáme sem zatím podle nás jen ty nejdůležitější druhy a postupně stránku rozšíříme tak, aby si tady i začínající entomolog, arachnolog, nebo dokonce malakolog (odborník na měkkýše) našel své.

NA HLAVNÍ STRÁNKU		LIDSKÁ OBYDLÍ
ruměnice pospolná Ruměnice pospolná nemusí ostatní brouky a vyznačuje se mírně kyselým zápachem. I z tohoto důvodu nebývá cílem psů, koček a jiných domácích mazlíčků. Výborná je jako likvidátor komárů. Máte-li na zahradě ruměnice, pak se nemusíte bát obtěžování komáry při večerním grilování.	hlemýžď zahradní Hlemýžď může za jediný den spořádat množství rostlinné hmoty, které vyváží polovinu jeho těla. Listy i stonky strouhá ostrým „jazykem“, páskem v ústech zvaným radula, který vskutku funguje jako struhadlo.
pokoutník tmavý Tento pokoutník je velmi hojný zvláště v okolí lidských sídlišť i v nich. Ačkoli nás dokáže svou velikostí i zjevem dost vyděsit, je užitečný a není nijak nebezpečný. Co do rozpětí nohou patří k našim největším pavoukům. Neuvěřitelně často je zaměňován za menšího a mnohem vzácnějšího pokoutníka domácího. Původem je z Asie.	slimák největší Nejaktivnější je slimák po dešti, kdy se často objevuje v lesích i zahradách. Jelikož se často živí vypěstovanými i uskladněnými plodinami, je považován za škůdce, přírodě ale zároveň prospívá příležitostným požíráním menších plžů.
třesavka velká Třesavku velkou známe všichni z našich domácností. Je to invazní druh, který je schopen přežít jen v domácnostech - venkovní mrazy nepřežije. Je pavoukožravá a lehce si poradí i s velkými pokoutníky. Lidé si ji často pletou se sekáčem, ten má ovšem srostlou hlavohruď se zadečkem - a vůbec nepatří mezi pavouky.	plzák španělský V České republice byl tento plzák poprvé zaznamenán v roce 1991 a jeho působení u nás má podobný průběh, jako vídáme u jiných invazivních druhů. Nemá dost přirozených nepřátel, je odolnější (lépe snáší sucho) a úspěšně konkuruje jiným druhům.
mšice Mšice jsou velká skupina maličkých škůdců, která ohrožuje naši úrodu na zahradě. Je jich u nás přes 800 druhů.	žížala obecná Žížal je i u nás víc druhů a nejdelší z nich se jmenuje Allolobophora hrabei, který se zahrabává opravdu hluboko. Měří až půl metru. Žížaly jsou velmi užitečné tím, že provzdušňují půdu a vytvářejí humus.
rybenka domácí Obvykle se rybenka živí drobky ze země, konzumuje také papír, lepidlo, látky, ale i cukr nebo mouku. Bez potravy však dokáže vydržet až několik měsíců. Rybenky jsou přirozeným predátorem roztočů, a tím jsou nám, lidem, i velmi užitečné.	moucha domácí Bzučivý zvuk vydává moucha křídly, kterými dokáže mávat až 1000 krát za minutu. Moucha domácí je za ideálních podmínek schopná ucítit pach masa až na vzdálenost několika kilometrů. Její životní cyklus může trvat pouhých 7 až 10 dní. Během jednoho léta tak může vzniknout 10 až 12 generací much.
NA HLAVNÍ STRÁNKU		POLE A LOUKY
otakárek fenyklový Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR. Otakárek fenyklový je v ČR evidován jako zvláště chráněný druh. Fenyklový je kupodivu proto, že housenky voní po fenyklu. Často je zaměňován za otakárka ovocného, ten je však bílý s dlouhými tmavými pruhy.	vosa obecná Dospělé vosy se živí nektarem, ovocem a medovicí. Fungují při tom jako významní opylovači. Larvy vos jsou proti tomu masožravé, protože potřebují proteiny pro svůj vývoj. Na hmyz vosa útočí tak, že ho zakousne a v případě potřeby dorazí žihadlem. Následně mu ukouše nohy a křídla a takto připraveného ho nese do hnízda, aby nakrmila larvy.
bělásek zelný Samička běláska zelného je schopna najednou snést až 300 vajíček. Jednotlivé larvy se ve snůškách od sebe příliš neoddělují. Zajímavostí může být i fakt, že se díky konzumaci brukvovitých rostlin v těle bělásků hromadí odpudivé a jedovaté látky, kterými zapáchají.	sršeň obecná Zdravý dospělý člověk bez úhony přežije 50–100 sršních bodnutí. Sršeň dokáže vstřikovat jed i do vzduchu, a to do vzdálenosti několika desítek centimetrů. Jsou však velmi málo agresivní, jejich pověst je o hodně horší než realita.
babočka paví oko Pokud babočka odpočívá, má svá křídla sklopená tak, že je vidět jejich spodní strana. V této pozici babočka připomíná suchý list, a maskuje se tak před možnými nepřáteli.	stínka obecná Každý z nás zná tyto korýše, kteří se skrývají pod kameny. Pokud se ale korýši povede stočit do dokonalé kuličky, není to stínka, ale svinka, jsou si opravdu podobné.
včela medonosná Včela mává křídly rychlostí 180 mávnutí za vteřinu. Jedna včela nasbírá za celý svůj život asi 9 gramů medu, k nasbírání 0,5 kg medu pracuje 556 včel celý svůj život. K nasbírání 1 kg medu včely nalétají více jak 114 000 km, což je téměř třikrát kolem světa.	křižák pruhovaný Je to fascinující pavouk, který se rychle šíří po republice. Protože za to nemůže člověk, ale oteplování, není vedený jako invazní, ale expanzní druh, který sem pronikl ze Středomoří. Jako jediný z našich křižáků staví v síti klikaté stabilimentum, druh tedy poznáte i podle pavučiny. Loví nízko nad zemí, takže ostatním druhům příliš nekonkuruje. Je neškodný.
svižník polní Svižník polní je sice nedobrý letec, zato je vynikající běžec. Rychlých nohou využívá v honbě za kořistí. Tu představují mouchy a další druhy hmyzu, které aktivně loví. Dravá je i larva svižníka polního, která žije v zemi v až půl metru dlouhých úzkých chodbičkách.	pěnodějka červená Pokud v trávě narazíte na jakousi "slinu", je to dílo křísa, pěnodějky. V pěně se ukrývají její nymfy. Ze všech našich pěnodějek je ta červená nejvýraznější. Pokud jdete v létě vysokou travou, neskáčou vám pod nohama jen kobylky a sarančata, ale ti nejmenší jsou právě křísi.
okáč luční Okáč luční je druh rozšířený od severozápadní Afriky přes celou Evropu, Turecko, Írán a Ural po západní Sibiř. Po složení křídel jsou vidět výrazné skvrny připomínající oči, odtud jeho název.	jantarka obecná Jantarka je běžně rozšířená ve větší části Evropy, zasahuje do západní a severní Asie až k Amuru. U nás je rozšířena na příhodných stanovištích po celém území státu často v početných populacích.
čmelák zemní V ČR se vyskytuje okolo třiceti druhů čmeláků a tento rod je starý 40 milionů let. Vzhledem k velikosti těla má tak malá křídla, že by teoreticky neměl létat - asi mu to ale nikdy nikdo neřekl. Dokáže zvýšit svou teplotu v hrudi až na 37° C, a to i pokud se okolní teplota pohybuje třeba jen okolo 13° C.	běžník kopretinový Běžníků je u nás dohromady asi 40 druhů. Jsou to pavouci lovící ze zálohy mnohdy daleko větší kořist, než jsou sami. Nestavějí sítě a při lovu spoléhají na první dva páry nohou, kterými uchopují úlovek. Běžně se vyskytují na květech rostlin, kde se umí velmi dobře maskovat.
slunéčko sedmitečné Slunéčko sedmitečné je původní evropský druh, který byl uměle vysazen i v Americe, aby tam bojoval se mšicemi. Když si uvědomíme, že z Ameriky k nám zase dorazila mandelinka bramborová, i když ne úmyslně, nebyla ta výměna pro nás úplně výhodná. Zhruba od roku 2003 je u nás registrováno invazní slunéčko východní, které naši tradiční berušku pomalu z přírody vytlačuje.	slíďák hajní Slíďáci jsou jednou z nejpočetnějších čeledí pavouků. Nestavějí sítě, loví za běhu. Často vidíme tyto malé pavouky s přilepenými kokony s vajíčky k zadečku. Později samičky nosí své potomky přichycené na zadečku.
kobylka zelená Zajímavostí kobylek je jejich sluchový orgán umístěný v horní části předních holení. Tyto orgány jsou mimořádně citlivé a schopné zachytit i ultrazvuk, který je pro lidské ucho neslyšitelný. S nadsázkou se dá říci, že kobylky poslouchají kolenem... Poznáme je podle dlouhých tykadel, které vedou po celé délce těla až k zadečku.	saranče obecná Sarančata jsou velkou skupinou hmyzu tradičně řazenou mezi rovnokřídlé jako podřád. Základní tělesnou stavbou se saranče příliš neliší od sesterské skupiny, kam patří kobylky a cvrčci. V ČR žije asi 50 druhů. Mají oproti kobylkám kratší tykadla, jsou drobnější a býložravá.
NA HLAVNÍ STRÁNKU		LES
komár pisklavý Komáři jsou velmi pomalí, ale vytrvalí letci. Rychlostí kolem 2 km za hodinu vydrží létat nepřetržitě celou noc. Při hledání potravy překoná komáří samička v průměru vzdálenost 1 až 15 kilometrů. Některé druhy za potravou doletí až 60 kilometrů.	křižák velký Křižák velký je jeden z lesních křižáků. Ano, křižáků je totiž poměrně dost. Jedná se o čeleď pavouků, která je u nás zastoupena celkem 39 druhy. Minimálně deset druhů staví sítě v okolí Staňkova. Mnoho z nich ráno svou síť sbalí a večer si postaví novou.
kloš jelení Kloš je placatý a neuvěřitelně odolný hmyz, kterého se velmi těžko zbavujete. I když vyhledává spíš vysokou zvěř, občas na člověka nalétne, ale kousne jen málokdy. Jakmile se dostane na hostitele, odhodí křídla, aby se lépe zavrtal pod srst. Na jednom hostiteli potom vydrží celý zbytek života.	punčoškář zemní Punčoškáři si budují charakteristické podzemní úkryty – pavučinové „punčošky“. Při procházce lesem nelze často přehlédnout množství otvůrků vedoucích do země, které jsou zhruba 1 cm široké a vypředené pavučinou. K otvorům vedou detekční vlákna, která, pokud se jich dotkne kořist, poskytují pavoukovi signál k útoku. Na wikipedii špatně zařazen, patří k pokoutníkům.
chrobák lesní Chrobáci patří do stejné čeledi jako posvátní egyptští skarabové, a přesto u nás mají poněkud prozaickou přezdívku hovnivál. Jeho larvy se totiž živí trusem, který brouci natahali hluboko pod zem. Svou činností zúrodňují půdu a jsou velice užiteční.	plzák lesní Největším bezulitým plžem na území České republiky je plzák lesní. Tento až 15 cm dlouhý měkkýš je typický žlutou či oranžovou až hnědou barvou a vrásčitým tělem. Vyskytuje se především v lesích a na vlhkých loukách. Jeho původním místem výskytu byla střední a západní Evropa, v současné době jej zde však spatříme už jen vzácně.
mravenec lesní Velké hnízdo s milionem mravenců lesních spotřebuje ročně asi 30 kg hmyzu a přibližně 500 kg medovice. Mravenec lesní není škůdce, ale čistič přírody a lesa. Tento chráněný druh likviduje velké množství hmyzu a mršiny, kypří půdu, zlepšuje její schopnost vsakovat vodu a roznáší semínka rostlin.	mnohonožka lesní Mnohonožky mají na každém článku těla čtyři nohy, stonožky pouze dvě – od toho mají i jména: mnohonožky bývají výrazně nohatější než jejich příbuzné. Základní rozdíl ale spočívá v chování: stonožky jsou predátoři vybavení velkými kusadly a chovají se velmi agresivně. Zato mnohonožky jsou pomalé, klidné a býložravé.
tesařík obecný Tesařík obecný je jedním z našich nejhojnějších tesaříků. Vyskytuje se hlavně v jehličnatých lesích a na hvězdnicovitých a miříkovitých rostlinách, s oblibou sedá také na pařezy jehličnatých stromů, kam klade vejce.	bzučivka zelená Larvy a samičky bzučivek se živí rozkládajícím se masem. Samci se obvykle spokojí s pylem květin. Pro bzučivky je typická krásná lesklá, kovová barva.Tuto mouchu často lidé označují jako masařku - masařka je ovšem úplně jiný druh.
lýkožrout smrkový - kůrovec Lýkožrout je momentálně asi největší nepřítel suchem oslabených lesů. Hubí nejprve jednotlivé stromy, pak skupinky stromů a následně celé lesní porosty. Protože má v teplých letech i tři generace do roka, přičemž každá další je cca 3 - 10krát početnější než ta předchozí, jde tento proces velmi rychle.
NA HLAVNÍ STRÁNKU		VODNÍ PLOCHY
potápník vroubený Potápníci (brouci i larvy) jsou dravci, živí se hmyzem, drobnými rybami, obojživelníky a dalšími vodními živočichy. Brouci se živí i mrtvým hmyzem, larvy jen živým. Dospělci dobře létají, hlavně v noci, a mohou tak osídlit nové vodní plochy. Dokáží prokousnout lidskou kůži.	jepice obecná Jepice jsou od nepaměti symbolem krátkosti života. Ve výjimečných případech za chladnějších dnů se dokážou dožít až dva týdny. Samci nemají ústní ani trávicí ústrojí, žijí pouze dva až tři dny a nepřijímají vůbec žádnou potravu. Samice se živí rostlinami a jen občasně jsou i dravé.
znakoplavka obecná Svou kořist znakoplavky napadnou silným bodcem, vpustí do ní jedovaté sliny a pak rozpuštěné tkáně vysají. Pokud znakoplavku chytíte do ruky, může svůj ostrý bodec vyzkoušet i na vás. Dost to bolí. Znakoplavky ve vodě plavou naznak, tedy bříškem vzhůru, což jim usnadňuje vrstva vzduchu zachycená v chloupcích na spodní straně těla.	plovatka bahenní Plovatka je hermafrodit a každý jedinec klade vajíčka. Vajíček je 200–300. Plovatky žijí 2–5 let. Protože plovatka dýchá vzdušný kyslík tzv. vodními plícemi, má vyvinutý zvláštní kornoutovitý dýchací otvor, který vystrkuje nad hladinu.
šidélko lesklé Šidélko lesklé je nejdrobnější evropská vážka, pro svou malou velikost v podstatě nezaměnitelná s ostatními druhy. Jedná se o palearktický, eurosibiřský druh rozšířený od západní Evropy po Koreu a Japonsko.	bruslařka obecná Bruslařky jsou často zaměňovány za jiný druh vodních ploštic - za vodoměrky. Bruslařka obecná klouže po hladině s obdivuhodnou rychlostí. V mžiku, na jediný záběr zadních nohou, překoná celý metr, i když je pouhý centimetr velká. Pokud se cítí ohrožená, vyskočí i do výšky.
motýlice obecná Motýlice lesklé poletují okolo malých vodních toků a usedávají na okolní vegetaci či kameny. Dospělci loví drobný létající hmyz, vodní nymfy chytají drobné vodní živočichy.	škeble rybničná %Skeble vyžaduje čistou vodu, je velmi citlivá na dusíkaté látky a chemikálie, a proto jsou škeble indikátory čistoty vody. Dožívá se 5 -15 let, dle životních podmínek. Dorůstá velikosti 15 - 22 cm. Jako všichni velcí sladkovodní mlži, vyskytující se v Česku, je škeble rybničná odděleného pohlaví.
vážka obecná Vážku obecnou řadíme mezi tzv. pionýrské druhy hmyzu. Vážka obecná patří k prvním druhům hmyzu, které osídlují nově vznikající biotopy. V případě vážky obecné to jsou především nové vodní plochy.	okružák ploský Je zajímavé, že okružáci jsou jediní naši plži, kteří mají červenou krev. Ta totiž obsahuje barvivo příbuzné hemoglobinu. Ostatní plži mají hemocyanin, v němž je místo železa vázána měď.
nezmar zelený Nezmara zeleného lze najít nejspíš zjara v čistých tůňkách, které zbudou na lukách po odchodu velké jarní vody. Tam bývá běžným a hojným zjevem.